Na sobotu 4. května jsme si s Vojtou připravili třetí ze série našich výletů kolem Prahy. Sice to ze začátku vypadalo, že se k nám přidají další souputníci, ale i když jsme čekali na místě srazu ještě chvíli po desáté hodině, vyšli jsme nakonec sami dva. Vůbec nám to ale nevadilo, protože bylo krásné počasí a my se těšili na nová dobrodružství.
Farma na univerzitě a houpačka
Hned v areálu Zemědělské univerzity jsme si udělali několik malých zastávek. Sice Libosad, který jsme plánovali navštívit byl o víkendu opět zavřený, ale o to více jsme si užili zvířat na farmě. Koza i ovce chtěly pohladit a Vojta se toho moc rád ujal, dokonce chvilkami zapomněl i na Viki, své morče, které na naší pouti nemohlo chybět. Nejvíce se mu ze zvířat líbily rohy od kozy, které svými prsty studoval opravdu pečlivě.
Od univerzity jsme pokračovali na naší pouti kolem Prahy. Další zastávka na sebe nenechala dlouho čekat. Hned za hřištěm Sokola Suchdol jsme potkali houpačku zavěšenou na stromě. Pohoupali jsme se na střídačku oba. Viki se u toho napásla a Vojta mě natáčel na video. Je to docela zábavné nechat se natáčet nevidomým, jen ať to nevyzní, že jsem jej degradovala na stativ, to zase ne, oba jsem si u toho užili dost legrace a video je dokonce publikovatelné.
Zkoumání lesa i vody
Prošli jsme mladou alejí až na silnici a chvilku byli nuceni jít po ní. Na silnici se toho moc neděje, naštěstí se po kilometru stočily naše kroky do lesa. Kromě stromů na nás čekala naučná stezka, na které si mohl Vojta osahat jednotlivé druhy stromů podle dřeva i kůry a na dalším zastavení si dokonce na prkýnka z různých druhů dřev zahrát. To bylo něco, musela jsem jej chvilku přesvědčovat, aby nově objevený hudební nástroj opustil a pokračovali jsme v cestě.
Poté co jsme sešli z kopce narazili jsme nejdříve na potok, kde dal Vojta napít Viki a sami jsme si opláchli ruce a o kousek dál na Dolní rybník v Úněticích. Tady stála zajímavá mozaiková lavička, která Vojtu svým vykládaným motivem zaujala pro změnu hmatově. Mně se taky moc líbila, protože motiv rybníka s vážkou byl pěkně barevný.
Přívozem na druhou stranu Vltavy
Když jdete dostatečně dlouho podél jakéhokoliv potoka je pravděpodobné, že se časem dostanete k řece. V případě Únětického potoka tomu není jinak a my jsme po několika dalších desítkách minut došli k Vltavě. Teda spíš doběhli, protože jsem se v Roztokách podívala na rozpis přívozu a zjistila, že na poslední kilometr k němu máme asi jen 13 minut do odplutí. Přívoz jsem chytili a užili si krátkou plavbu do Klecan. Z Klecan šli na jih po cyklostezce. To bylo ještě méně příjemné než chůze po silnici, ale naštěstí nás brzy čekalo údolí Drahanského potoka.
Tady jsme si zase užili přírodu a taky kus úzké krkolomné stezky ve srázu nad potokem, který jsem museli překonat opravdu opatrně. Vojta schoval Viki do tašky, poskládal bílou hůl a oběma rukama se držel mého batohu. V takových úsecích si očas říkám, že bych tu cestu raději taky neviděla, ale protože dělám oči nám oběma, musím být pozorná a prostě jít dál. Nebezpečný úsek jsme pomalu překonali a bez úhony došli na autobus v Dolních Chabrech.
Třetí etapu našeho putování máme za sebou. Vůbec nevadí, že jsme tentokrát šli sami dva. Spíš je mi to líto všech, kdo se nemohli nezúčastnit. Byla to moc pěkná trasa, která nás zavedla na zajímavá a krásná místa.
Fotky z putování KOLEM PRAHY
Trasa třetí etapy: