Po horkých etapách jsme na další společný výlet kolem Prahy počkali, až se o něco ochladí a vyrazili jsme z Horních Počernic 16. listopadu 2024. Na tuto etapu se k nám připojili Verča a Vojta, kteří už s námi šli první část naší pouti. Společně ve čtyřech jsme se vydali nejdříve po silnici směrem na jih. Došli jsme na okraj Klánovického lesa.
Zvířata v Praze
Dříve, než jsme vešli do lesa, jsme nemohli nezastavit u ohrady s koňmi, kteří se velmi rádi nechali krmit zelenou travou rostoucí dále od ohrady. Přitom nám dovolili hladit je a drbat. Hipoterapie má něco do sebe a naše už tak dobrá skupinová nálada se při setkání s tímto stádem ještě zlepšila.
Rozloučili jsme se s koňmi a konečně opustili silnici. Vešli jsme do Klánovického lesa, a to se nám taky moc líbilo. Listí šustilo pod nohami a Vojta byl moc rád, že nás může následovat bez držení. Po dalším kilometru chůze jsme došli na místo zaniklé obce Slavětice. Tady už pěkných pár let chová v malé obůrce soukromník daňky. Ti nebyli z lidí tolik nadšeni jako koně, takže jsme si je užili pouze já, Verča a vidoucí Vojta. Nevidomému Vojtovi to bylo samozřejmě líto, ale s tím jsme nic nemohli dělat.
Lesem k pólu a zase zpět
Další část etapy už vedla lesem. To nám všem náramně vyhovovalo. Cesta k východnímu pólu Prahy, který jsme ten den měli v plánu zdolat, vedla po rovné asfaltové silnici. Při mých klasických výletech by to byla docela otrava, ale když jsem viděla Vojtu, jak je nadšený, že může chodit tam a zpátky bez rizika, že ho srazí auto, dokáže se krásně a svobodně pohybovat, protože nemá o co zakopnout, měla jsem radost za něj. Řekla bych, že po asfaltové cestě lesem nachodil tak o tři kilometry více než my ostatní, protože si pohyb opravdu užíval a bez vedení chodil tam a zase zpátky k nám.
Potkali jsme taky další z mnoha dětských opičích drah. To, že ji zdolal nevidomý Vojta, už ani nepovažuju za nijak zajímavé zmiňovat, protože on tento typ prolézaček opravdu zbožňuje. Tentokrát se k němu přidal také druhý Vojta, který se rozhodl jít do výzvy a nechal si zavázat oči. Dva úseky dráhy zvládl poslepu, aby si vyzkoušel, jak obtížné to nevidomí mají a jak náročné je bez zraku udržet rovnováhu.
Po veselé pouti směrem na východ jsme došli k východnímu pólu Prahy. Nechtělo se nám vracet stejnou cestou, tak jsme se vydali Naučnou stezkou Po stopách středověké vesnice Hol, které vedla lesem podél vlakových kolejí až na nádraží Praha - Klánovice. Tady jsme svou šestou etapu ukončili a vydali se vlakem zpátky do centra Prahy.
Fotky z putování KOLEM PRAHY
Trasa šesté etapy: