Na konci roku 2024 jsme se s nevidomým kamarádem Vojtou rozhodli zvládnout ještě jednu etapu našeho putování kolem Prahy. Dojeli jsme vlakem do Klánovic, a protože jsme naše poslední putování ukončili přímo tady na nádraží, vyrazili jsme ihned dál na trasu. Z perónu jsme vešli přímo do lesa. Ale nebylo to obyčejný les, byl pohádkový. Každičká větvička, každý lístek, každý kopeček hlíny, pavučina i uschlý květ, vše bylo pokryté jinovatkou. Bílé kouzlo nás obklopilo, já vytáhla foťák a přemýšlela, jak tu křehkou krásu ukázat Vojtovi.
Vojta nejdříve vůbec nechápal, co mu vysvětluju. Jak by taky mohl? Ale když jsem mu opatrně položila na dlaň list, který ho jemně bodal mrazivými krystalky, a ty se za chvilku rozpustily, pochopil, co má na větvích v okolí hledat a naopak začalo být náročné ho přesvědčit, abychom pokračovali dál.
Z pohádky do pohádky
Za prvním lesem nás čekala nudná silnice z Újezdu nad lesy do Koloděj, kde na nás čekala hustá mlha. Vysvětlit nevidomému, co je to mlha, jak daleko v ní vidím a jak si má představit pohádkovou postavu průhledného ducha, byla zábava na několik kilometrů. Za vesnicí nás ještě zaujala poměrně zajímavé políčka, na kterých probíhal (pravděpodobně v létě rozsáhleji než teď v zimě) pěstitelský výzkum a za poli, se objevila ta nejpohádkovější část celého výletu.
Trasa se stočila do tunelu tvořeného stromy a keři. Opět se na všech, i těch nejmenších, površích objevily nekonečně bílé krystalky ledu. Tady dokonce při zatřepání větví začaly šustivě sněžit a Vojta si užíval skvělé zvuky vzniklé padáním sněhových krystalů všude kolem něj.
Královice - Říčany
Podél řeky Rokytky jsme došli až do Královice. Cestou nás minula místní obyvatelka (říkejme ji Katka) a Vojta se samozřejmě velmi ochotně zaposlouchal do jejího hlasu. Připojila se k nám a vyprávěli jsme si. Cesta rychleji utíkala. Katka nás provedla celou svou domovskou vesnicí a vyvedla nás až na okraj obce. Tady se s námi rozloučila, ukázala mi směr, kudy máme jít a vydala se domů za svými dětmi a za rodinou.
Poslední úsek poslední loňské etapy vedl pěkně polní cestou přímo do Říčan. Kromě jednoho vyvráceného pařezu, na který si Vojta zabubnoval jsme nic zvláštního nepotkali. Začala nám být už po celém dni na mrazu zima, tak jsme ocenili teplý kebab, který prodávali u autobusové zastávky ve směru na Prahu. Po rychoobědě jsme sedli na autobus a vrátili se zpátky do tepla našich domovů.
Fotky z putování KOLEM PRAHY
Trasa sedmé etapy: